Osvobození Valašska 2026: pomníkový maraton za vojáky armádního sboru

Na prvním májovém víkendu jsme se vydali po stopách 1. čs. armádního sboru, který v květnu 1945 překonal Javorníky a vstoupil na Moravu. Za tři dny jsme objeli pomníky od Velkých Karlovic po Tesák, propochodovali jsme původními bojišti a rozvezli tolik květin, že by to jednomu zahradnictví stačilo na celý květen.

Trocha historie na úvod

Na konci dubna 1945 měl sbor za sebou těžké boje na Malé Fatře, osvobodil Žilinu a stál u rozvodněného Váhu. V noci na 1. května začal přecházet řeku u Veľké Bytče a zaútočil na Javorníky. Němci je opevňovali po několik týdnů předtím, a to i s pomocí nuceně nasazeného místního obyvatelstva. Zatímco 1. a 3. čs. samostatná brigáda narážely pod hřebeny na odpor, 4. čs. samostatná brigáda, složená převážně ze slovenských vojáků přešla 2. května Papajským sedlem do Kychové a ještě téhož dne sestoupila k Bařinám, kde přerušila železnici i silnici na Vsetín, čímž znesnadnila německý ústup. V noci z 3. na 4. května bylo osvobozeno Ústí u Vsetína a 4. května čs. vojáci osvobodili Vsetín. Dále pak pokračovali přes Hošťálkovou směrem na Bystřici pod Hostýnem. Právě tudy jsme jeli i my, jen s trochu menším počtem nepřátel na trase.

Pátek: Stratenec, okopy a tři zastávky po cestě

Začali jsme krátkou prezentací na náměstí v Hovězí. Dva dodge a jeden willys přitáhnou pozornost spolehlivěji než jakýkoli plakát. První květiny jsme položili u Památníků osvobození Hovězí v lesíku nad částí této obce, nazývané Potoky. Následoval motorizovaný přesun k osadě Kasárna a odtud pěšky na sedlo Stratenec. Je to asi 4,5 kilometru, které se na valašském hřebeni zdají o něco delší než na mapě.

Na Stratenci stojí pomník vojáků 4. úderného praporu, tři ocelobetonové kříže. Připomínají vojíny, kteří tu padli 3. května 1945. Do začátku 21. století bylo známo pouze jméno jediného z nich, Andreje Rabčana z Drábska. Zbylým dvěma vrátili jméno před několika lety, o čemž svědčí doplňková tabule. Jednalo se o Rudolfa Mika a Ludvíka Somošiho. Po položení květin a krátkém odpočinku přišel na řadu historický výklad náčelníka štábu npor. Milana Kopeckého a potom prohlídka původních okopů. Je jich tu víc, než by člověk čekal. Výrazně patrná jsou v nejbližším okolí nejméně tři německá postavení, která jsme zdokumentovali. S pohybem mimo vyznačené trasy ale opatrně, nachází se v CHKO.

Cestou zpět jsme se zastavili ve Velkých Karlovicích u budovy dnešního obecního úřadu, kde bývala měšťanská škola. Za války tu sídlili němečtí celníci a pohraniční stráž. V září 1944 sem osmnáctiletý místní mladík František Tomek propašoval do komína časovanou nálož. Výbuch odvedl pozornost Němců a šedesátičlenná skupina partyzánů D. B. Murzina mezitím bez jediného výstřelu přešla ze Slovenska na Moravu. U této budovy pak v 4. května 1945 vzniklo několik fotografií, které zde zachytily příslušníky našeho historického vzoru, tedy 4. úderného praporu 3. čs. samostatné brigády, a to včetně jeho velitele kapitána Ladislava Svátka. Na karlovském hřbitově jsme pak položili květiny na hrob vojáků, kterým patří pomník na Stratenci. Pohřbeni jsou právě tady.

V Novém Hrozenkově jsme zastavili u mostu, nedaleko něhož je památníček štábního kapitána Vladislava Perutky. Jeho válečná cesta vedla přes Francii a Velkou Británii až na východní frontu. U Nového Hrozenkova byl těžce zraněn a 6. května 1945, tři dny před koncem války, zemřel ve vsetínské nemocnici. Kousek odtud připomíná pomníček dva místní rodáky z 311. bombardovací perutě RAF. Mechanik Jaroslav Bambušek zahynul v dubnu 1942 v Anglii a střelec František Šipula se nevrátil z letu nad Biskajským zálivem v srpnu téhož roku.

Poslední zastávkou dne bylo Papajské sedlo, kudy 2. května 1945 přešly na Moravu čelní jednotky 4. čs. brigády. Výklad na místě, kde se to opravdu stalo, je vždycky o něco silnější než v učebně. Pak už následoval návrat do Hovězího a volný program.

Sobota: od pomníku k pomníku až na Tesák

Sobotní ráno začalo v Bařinách u pomníku na místě, kde 4. čs. brigáda vstoupila do údolí Vsetínské Bečvy. Pak jsme se vrátili do Hovězí a pokračovali do Ústí u Vsetína. Na tamním pomníku obětem 2. světové války je na prvním místě uveden letec Jan Ferák, rodák z Ústí. Prošel španělskou občanskou válku i emigrací do SSSR, v Buzuluku vstoupil mezi prvními do čs. jednotky a posléze se skupinou letců se plavil do Británie. Zahynul 14. května 1942 v Barentsově moři, když německé letouny zasáhly křižník HMS Trinidad.

Ve Lhotě u Vsetína jsme položili květiny u hrobu příslušníka 1.čs. samostatné brigády vojína Josefa Barny. Další zastávkou byla Kašava, kde pomník připomíná čs. vojáky i americké letce. Patří k nim Štefan Hudroň z 1. čs. armádního sboru, zastřelený v Kašavě 5. května 1945, a tři muži z osádky amerického bombardéru B-17G. Ten 29. srpna 1944 při akci, jejímž cílem byla Ostrava, poškodili němečtí stíhači a zřítil se pod kopcem Zádka. Sedm letců stačilo vyskočit na padácích, pilot a dva střelci zahynuli.

Na Trojáku přišel vrchol dne v obou významech. Výšlap z Trojáku na Tesák byl vyhlášen jako dobrovolný a dobrovolníků se našlo dosti. Na Tesáku stojí pomník vojáků 4. čs. samostatné brigády, kteří tu padli v temné noci z 5. na 6. května 1945. Jejich skupina zde odpočívala před nástupem na Bystřici pod Hostýnem, když z okolních lesů na ni zaútočili znova zorganizovaní Němci, předtím rozprášení v bojích o Vsetín a okolí. Na pamětní desce nalezneme šest jmen, včetně dvou důstojníků, kapitána Jozefa Pupáka a nadporučíka Gejzy Vágnera. Po položení květin byla na programu volná zábava a tu jsme si po celém dni opravdu zasloužili.

V neděli dopoledne jsme naložili výstroj, rozloučili se s Valašskem a vyrazili domů. Dodge i willys zvládly kopce bez zaváhání. O některých reenactorech by se po dvou dnech v terénu a závěrečném večírku dalo říct totéž jen s lehkou nadsázkou.

Poděkování

Děkujeme npor. Milanu Kopeckému za historický výklad, který dával jednotlivým zastávkám smysl. Podobné akce, kde technika jezdí po bojištích a pomnících jsou známé především na Plzeňsku, kde mají od 90. let velkou tradici. Jsme rádi, že něco podobného s úctou k našim vojákům můžeme díky nadšení klubů vojenské historie, organizační práci KVH ZLÍN a podpory ČsOL přinést i na naše milované Valašsko. Všem účastníkům patří dík za to, že si první májový víkend nenechali na zahrádku a místo toho sledovali stopy těch, kdo tudy před jednaosmdesáti lety šli doopravdy.

Čest jejich památce!

Autor: Miloš Borovička

Fotogalerie

Další fotogalerie