Dukla 1944 – Oldřichov
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Tohle pořekadlo našemu praporu rozhodně není cizí. Na velkých akcích na původních bojištích chceme podávat co nejlepší výkony, a tak se cvičení nevyhýbáme. Tentokrát jsme výcvik pěší čety zasadili do podzimu 1944, kdy probíhaly boje na Dukle. Nešlo nám ale o to vést celý den bojovou činnost, jak jsme zvyklí z akcí na Slovensku. Chtěli jsme hlavně tvrdě cvičit v podmínkách co nejbližších skutečnosti.
Díky příkladné iniciativě našich zlých dvojčat Iva a Petra se po dlouhé době konalo cvičení části praporu v Čechách, konkrétně na bývalém posádkovém cvičišti v Oldřichově nedaleko Písku. Cílem bylo procvičit dovednosti jednotlivce, družstva i oslabené čety pro boj v zalesněném terénu. Bonusem byla možnost vychytat ještě před akcemi mouchy na zbraních a vyzkoušet střelivo a zásobníky. U lehkého kulometu DP-27 je to věc nesmírně důležitá, jak potvrdí každý, kdo kdy plnil jeho talířový zásobník.
Střechu nad hlavou a zázemí nám poskytla tělocvična Vyšší odborné školy lesnické Bedřicha Schwarzenberga v Písku. Do výcvikového prostoru vzdáleného zhruba tři kilometry jsme se v sobotu ráno přesunuli pěšky, jak se na pěchotu sluší. Na místě se k nám připojilo družstvo sovětských ženistů z klubu Krasnyj Saper a začali jsme, jak jinak, základy pořadové přípravy a pohybem družstva v rojnici.
Při výcviku rádi sázíme na osvědčenou Komenského metodu škola hrou. Abychom tedy celý den zbytečně neluxovali louku plížením a přískoky, vyrazili jsme poměrně brzy do hloubi prostoru prověřit předbojové a bojové sestavy, a hlavně činnost jednotlivců, rojů, družstev i celé čety v boji. První situací byl klasický nástřel pochodového proudu čety, její rozvinutí a útok na obranné postavení nepřítele. Ten plynule přešel v útok na opevněný bod odporu na kótě 431. Výborného sparingpartnera nám dělala parta z KVH Drkolnov, která představovala rozptýlené německé pěší družstvo vedoucí záškodnický zdržovací boj. Co si budeme povídat, záškodník by v reálu dlouhou životnost neměl. Jeho přesné a nečekané výstřely ale kosily naše řady lépe než celý prapor Volkssturmu.
Počasí bylo vysloveně dukelské. Mlha, nízká oblačnost a vytrvalý déšť dodávají výcviku autentičnost, a hlavně nováčky naučí pracovat s celtou a chránit se před mokrem a chladem. Ostatně ani na Dukle se v říjnu 1944 nikdo neopaloval. Přestávky mezi jednotlivými situacemi nám vyplnili naši rudí sapéři přednáškou a praktickou ukázkou ženijní přípravy, konkrétně kladení protipěchotních i protitankových min. Nepřítel nám ovšem klid nedopřál ani o přestávkách a dál nás obtěžoval palbou a krátkými výpady.
Výcvik ukázal silné i slabé stránky naší skupiny. K naší velké radosti dorazila řada nováčků, od mladých kluků, pro které je něco podobného úplně nová zkušenost, až po ostřílené bardy, kteří léta jezdili za jiné armády či jiná období. Nové tváře jsou u nás vítány a soukromá akce bez veřejnosti je pro ně ideálním zážitkem i dobrým startem do činnosti našeho nadklubového praporu. Na druhou stranu bylo dost znát, že bez zkušených a iniciativních poddůstojníků se družstvo k vysokým výkonům motivuje jen velmi ztěžka.
Boje v Oldřichově trvaly až do pozdního odpoledne, kdy se zcela rozbitá a unavená četa vydala pěšky zpět do zázemí. Večer pak při pivu Platan zpříjemnili harmonikáři z tria Flanel.
Na závěr nezbývá než poděkovat Petrovi a Ivošovi Kopkovým, všem zúčastněným a zejména našim „nepřátelům“ z KVH Drkolnov. Doufáme, že se tu příští rok sejdeme v hojnějším počtu a v sobotu večer zapaříme s Vráťou Hoškem, se kterým jsme na afterparty původně počítali. Bohužel měl zrovna jiný program.
Autor: Miloš Borovička
Fotogalerie
