Branisko 2026: Přes hřeben Branisko

Ve dnech 29.–31. ledna 2026 si 4. prapor úderný ve spolupráci s Prešovským klubem vojenské historie Dukla a se samosprávami Levoče, Beharovců, Granč-Petrovců a Dúbravy připomněl boje 1. československého armádního sboru pod Braniskem. Součástí akce bylo odhalení tří nových pamětních desek a living history „Přes hřeben Branisko“.

Pod Braniskem v lednu 1945

Ve druhé polovině ledna 1945 se východní fronta po sérii sovětských útočných operací přiblížila ke Spiši. Tímto směrem postupovaly dvě brigády 1. československého armádního sboru pod velením brigádního generála Ludvíka Svobody, krátce předtím doplněné po čtyřech měsících bojů na Dukle a v Karpatech. Po téměř dvou měsících v obraně na řece Ondavě zahájil sbor 16. ledna postup na západ. V noci ze 17. na 18. ledna překročil Ondavu a 20. ledna osvobodil města Zborov a Bardejov. Podílel se také na osvobození Prešova.

Po náročném přesunu v sestavě sovětské 18. armády dorazily čelní útvary sboru 22. ledna před hřeben Braniska, kde se zachytily zadní voje německé 254. pěší divize. Předpoklad, že nepřítel bude pokračovat v ústupu, se nenaplnil. Pokus dobýt hřeben čelním útokem z chodu skončil neúspěchem a ztrátami asi padesáti mužů, převážně raněných. Situaci zvrátil až obchvat 1. čs. brigády ze severu přes Nižný a Vyšný Slavkov. Rozhodující byl i postup Rudé armády údolím Hornádu ke Krompachům a Spišské Nové Vsi. Němcům hrozilo obklíčení, a proto se z Braniska stáhli. Předtím ještě zničili silnici v serpentinách pod průsmykem s identickým názvem Branisko (trigonometr 750).

Ráno 25. ledna se vydala na pochod 3. čs. samostatná brigáda a obchvacovala Branisko od jihu. Její 2. prapor automatčíků postupoval přes obec Víťaz a kótu 1044 Suchý hrb na Dúbravu a Hodkovce. Ženistům pomáhali s opravou zničených cest místní obyvatelé. Během jediného dne se síly 1. čs. sboru zmocnily téměř čtyř desítek obcí. Velkou část z nich osvobodila právě 3. čs. brigáda, a to včetně Dúbravy, Harakovců, Beharovců a Petrovců. Večer téhož dne vstoupili její vojáci do Spišského Podhradí. Právě tato epizoda se stala námětem letošní living history.

Branisko 2026

Pro pražskou „vlakopěchotu“ začala akce tradičně už ve čtvrtek večer na pražském Hlavním nádraží, kde jsme se pohodlně uložili v lůžkových a lehátkových kupé. Noc ve vlaku uběhla příjemně a ze Spišské Nové Vsi do Levoče, kde akce v pátek začínala, je to linkovým autobusem asi 20 minut.

V pátek 30. ledna dopoledne prapor v Levoči prezentoval výstroj a výzbroj 1. čs. armádního sboru. U pamětní desky 1. čs. armádního sboru v Severním parku, kterou zde v roce 2025 odhalil Prešovský klub vojenské historie Dukla spolu s městem, se konal úvodní pietní akt. Odpoledne následovalo odhalení pamětních desek u obecních úřadů v Granč-Petrovcích a v Beharovcích. Den uzavřel výcvik jednotek praporu a příprava na sobotní living history.

Pamětní desky

Pamětní desky v Beharovcích, Granč-Petrovcích a Dúbravě vznikly z iniciativy 4. praporu úderného, který je také na vlastní náklady nechal vyrobit. Na budovách obecních úřadů všech tří obcí dosud osvobození připomínaly jen desky ze 70. let, podle nichž obce osvobodila Sovětská armáda. To neodpovídá skutečnosti hned dvakrát. Armáda, která v lednu 1945 bojovala na Spiši, byla Rudá armáda. Název Sovětská armáda nese až od února 1946. Především však tyto obce osvobodili vojáci 1. československého armádního sboru. Dokládá to mimo jiné zápis v bojovém deníku sboru z 25. ledna 1945, který mezi obsazenými obcemi výslovně jmenuje Dúbravu, Beharovce i Petrovce. Koneckonců, v Beharovcích se 25. ledna 1945 nacházel stanoviště velitele 3. čs. brigády, tehdy brigádního generála Karla Klapálka.

Podle mého názoru nemuselo u desek ze 70. let jít o pouhou nepřesnost. V době normalizace mohly sloužit i k legitimizaci přítomnosti sovětských vojsk v Československu a paradoxně tak popíraly, že Spiš osvobozovali českoslovenští vojáci. I na ně mělo být zapomenuto a v tomto odlehlém kraji se to do značné míry podařilo. Přispěla k tomu i proměna skladby obyvatelstva. Němci a Maďaři tvořili ještě po první světové válce téměř třetinu obyvatel Spišské župy. Ve Spišském Podhradí, nejbližším městě pod Braniskem, žilo v roce 1930 přes 400 Židů, tedy asi 14 % obyvatel. Většinu z nich deportovali už v roce 1942 a Němci byli po válce odsunuti. Obyvatelstvo kraje, který osvobozovali českoslovenští vojáci, se tak během několika málo let bouřlivě proměnilo. Sbor navíc většinou vesnic prošel za jediný den. Zásluhy Rudé armády přitom nikdo nezpochybňuje. Bez jejího postupu údolím Hornádu by se Němci z Braniska tak rychle nestáhli. Někteří místní obyvatelé přesto vnímají nové desky jako „přepisování historie“. Historii ale přepsali komunisté. My jen uctíváme památku našich vojáků a chceme v sobě i v našich slovenských sousedech probouzet zdravé vlastenecké povědomí.

Living history: Přes hřeben Branisko

V sobotu 31. ledna brzy ráno odjeli účastníci autobusem k motorestu Branisko. Pochodový proud praporu, tvořený četou samopalníků, pěší rotou, kulometnou rotou a podpůrnými útvary, postupoval po cestě směrem k sedlu Humenec, kde narazil na první nepřátelský odpor. Rozptýlené jednotky německých jägerů a lidových granátníků pak znesnadňovaly postup praporu až do Dúbravy. Nepřátelská palba přitom nebyla jedinou překážkou. Postup komplikoval i tuhý mráz, který způsoboval časté závady lehkých i těžkých kulometů, a náročný terén, který sám zavinil jednu z těžších ztrát. Ještě že jsme brali zajatce, kteří pak více či méně dobrovolně mohli naše raněné snést dolů do Dúbravy.

Na okraji Dúbravy proběhl větší střet se zakopanou německou pěchotou, který mohli sledovat i místní obyvatelé. Boj trval zhruba půl hodiny. Nepřítel však nebyl příliš motivovaný, vedl jen zdržovací boj a brzy ustoupil směrem k Harakovcům. V Dúbravě tak mohl proběhnout nástup praporu a odhalení poslední pamětní desky.

Nepřítele jsme pak pronásledovali opět po silnici směrem na Harakovce, kde se část jeho jednotek opevnila na severním okraji obce a na vyvýšenině nad ní. Prapor se poté stočil na západ a přes planiny protkané roklemi postupoval až ke kótě 667 Chochol. Tam rozbil hlavní síly nepřítele v oblasti, donutil je k ústupu na západ a s přicházejícím soumrakem sestoupil do Granč-Petrovců. Tam proběhl závěrečný nástup a samozřejmě i večerní veselí.

Závěr a poděkování

Akce jako living history Přes hřeben Branisko se popisují jen velmi těžko. Jde o zcela nevšední zážitek, kdy se nadšenec může na chvíli vcítit do kůže československého vojáka a prožít něco podobného jako naši předkové před více než osmdesáti lety. 4. prapor úderný tvoří řada spolků a jednotlivců. Jeho řady jsou vždy otevřené všem, kdo to s odkazem československého odboje myslí vážně.

Poděkování za vydařenou akci patří obcím a jejich starostům, Prešovskému klubu vojenské historie Dukla, městu Levoča, organizátorům a všem reenactorům.

Těšíme se na další podobné akce!

Autor: Miloš Borovička

Fotogalerie

Další fotogalerie