Po stopách 1. čs. armádního sboru – pouť k 82. výročí zahájení Karpatsko-dukelské operace
Ve dnech 10. až 13. září 2026 se členové našeho praporu a Československé obce legionářské, vydali na pouť po bojištích 1. československého armádního sboru v polských Karpatech. Cestu nám umožnilo Ministerstvo obrany ČR, které pro dopravu poskytlo autobus. Pouť jsme věnovali 82. výročí zahájení Karpatsko-dukelské operace a jejím cílem bylo navštívit místa, kde naši vojáci na podzim 1944 krváceli na cestě zpět do vlasti a uctít zde jejich památku.
Machnówka a Wrocanka
Machnówka a Wrocanka jsou dvě polské vesnice jižně od Krosna. Pro československý druhoválečný odboj znamenají něco podobného jako Gallipoli pro Brity nebo Verdun pro Francouze. Šlo o epizodní selhání plánování a toku zpravodajských informací, jakých zažila východní fronta denně celou řadu. Ve vzpomínkách bratrů válečných veteránů však obě obce zůstaly symbolem masakru, utrpení a naprostého zmaru. Při naší pouti jsme proto obě obce nemohli vynechat. Wrocanka žádnou památku na naše vojáky nemá. V Machnówce a jejím okolí byly přednedávnem hned tři.
Válečný hrob s ostatky neznámého padlého vojína se ještě před dvěma lety nacházel u muzea naftového průmyslu v obci Bóbrka. K našemu překvapení jsme místo upraveného hrobu našli jen uježděnou hlínu a staveniště. Na místě se nám podařilo zjistit, že ostatky byly loni bez součinnosti s Ministerstvem obrany ČR exhumovány a přeneseny na hřbitov v Dukle a samotný válečný hrob byl zlikvidován. Bohužel tak zmizelo jedno z autentických míst připomínajících boj československých vojáků a jejich podíl na osvobození Polska.
Památník v Machnówce naštěstí stále stojí, stejně jako památník padlých příslušníků štábu 1. čs. samostatné brigády na soukromém pozemku v obci. Zpěvem československé hymny a minutou ticha jsme tak uctili památku našich vojáků alespoň tam, kde to ještě bylo možné.
Muzeum podkarpatských bojišť v Krosně
Dopolední program pokračoval v Soukromém muzeu podkarpatských bojišť (Prywatne Muzeum Podkarpackich Pól Bitewnych) v Krosně. Muzeum založily tři soukromé osoby a jeho sbírka dnes čítá kolem dvou tisíc exponátů z let 1914–1945. Začala vznikat před desítkami let z předmětů, které na bojištích Podkarpatska ležely a chátraly. Expozice jsou rozmístěny v hlavní budově, pod přístěnky na k ní přilehlém pozemku a v sousedním protileteckém krytu z doby druhé světové války, který kdysi patřil k rozsáhlému zázemí krosenského letiště. Vedle expozic věnovaných Karpatům 1914–1915, září 1939, odboji či letectví v okolí Krosna zde najdeme i expozici „Dukla 1944“. Prohlídka probíhá vždy s průvodcem a trvá zhruba hodinu. Návštěvu můžeme vřele doporučit každému, kdo se po stopách sboru do Polska vydá.
Hyrova hora – kóta 694
Poté, co jsme dorazili do Dukly a pozdravili se s kamarády, vyrazili jsme pěšky na Hyrovu horu, jedno z nejkrvavějších míst Karpatsko-dukelské operace. Hyrova hora (Chyrowa) s kótou 694 ovládala prostor nad Duklou a podle armádního generála Ludvíka Svobody představovala poslední a nejzávažnější překážku na cestě k československé hranici. Po osvobození Dukly 20. září 1944 se německá obrana stáhla právě sem. Strmé, tehdy holé svahy, mlha, déšť a bláto proměnily útoky československých vojáků v mimořádně těžký boj. Ztráty zde utrpěla i naše tanková brigáda a velitel jejího 3. tankového praporu nadporučík Richard Tesařík tu přišel o oko. Dobytí kóty 694 bylo vykoupeno vysokými ztrátami. Pod kótou padl také velitel 1. pěšího praporu 1. čs. samostatné brigády štábní kapitán Josef Kholl. Pozůstatky zákopů, hustá mlha, bláto a slabý déšť nás zcela přenesly do atmosféry zdejších bojů před 82 lety.
Zyndranowa a osádka Rudolfa Jasioka
Hlavním programem druhého dne naší pouti byla prezentace v areálu muzea v Dukle. Sobota tak patřila vojenskému táboru, kde se představili reenactoři z Česka, Slovenska i Polska. Návštěvníci si mohli prohlédnout dobové stany, výstroj, výzbroj, polní kuchyně i historická vozidla. Na pódiu vystoupili žáci dukelské základní školy s krátkým pásmem o životě v Dukelských Beskydech za války a navzdory dešti a chladu publikum rozehřál dechový orchestr z Levoče. Den uzavřela přednáška profesora Andrzeje Olejka „Dukla 1944“.
Část praporu odjela na ukázku do Nowosielců, která se odehrávala nedaleko bojišť, kde byla během operace nasazena 2. čs. paradesantní brigáda před svým odletem na Slovensko. My jsme se však vydali na krátký výlet do obce Zyndranowa, kam se boje přenesly na konci září 1944. Naši vojáci odtud měli hranici předválečné republiky doslova na dohled. Cesta k ní však vedla přes silně bráněné výšiny, protitankové překážky, minová pole a podmáčený terén. Ve dnech 29.–30. září zde útočila také 1. čs. samostatná tanková brigáda, jejímž cílem bylo prorazit přes kótu 578 až na československou hranici.
Jedním z mužů, kteří se dostali nejdále, byl podporučík Rudolf Jasiok, zkušený tankista, který prošel boji už od Sokolova. Dne 30. září 1944 se jeho T-34/85 při útoku od Zyndranowé probil téměř až na vrchol hraniční kóty 578. Po prvním zásahu německým samohybným dělem se rozhodl v boji pokračovat. Druhý zásah do věže byl však osudný. Spolu s Jasiokem na místě zahynuli desátník Viktor Agapčuk, desátník Michal Alexej a vojín Antonín Hejduk. Boj přežil pouze četař Vasil Kubrija, kterému se i přes zranění podařilo tank opustit. Památník Jasiokovy osádky dnes stojí v lese nad Zyndranowou, kde jsme uctili památku našich padlých tankistů. Zajímavostí je, že Jasiokův tank zde definitivně zničen nebyl. Stroj byl později vyproštěn a opraven a jeho bojová cesta skončila až 30. října 1944 u Korejovců, kde jej zničila mina.
V Zyndranowé rozhodně stojí za návštěvu Muzeum lemkovské kultury – skanzen, jehož jádrem je původní lemkovská usedlost s chyžou z roku 1860. Vedle života původních obyvatel připomíná i dramatické dějiny kraje, přes který se na podzim 1944 probíjeli českoslovenští vojáci zpět ke své vlasti.
Kóta 534 – „Krvavá kóta“
Dopoledne posledního dne naší pouti jsme věnovali pietě na hřbitově v Dukle a pěšímu pochodu na kótu 534, kde se opět konal krátký pietní akt. Kóta 534 nad Duklou se v září 1944 stala jedním z nejkrvavějších míst bojů 1. československého armádního sboru během Karpatsko-dukelské operace. Výšina tvořila důležitý bod německé obrany a zároveň pozorovatelnu, ze které bylo možné kontrolovat přístupy k Dukle. Od 11. září o ni sváděli vojáci 1. čs. samostatné brigády mimořádně tvrdé boje. Útoky střídaly německé protiútoky podporované dělostřelectvem a obrněnou technikou a vrchol během několika dní opakovaně měnil majitele. Právě zde se ukázala tvrdost bojů o každý metr karpatského terénu. Českoslovenští vojáci se na odkrytých svazích znovu a znovu probíjeli proti dobře připravené obraně a utrpěli těžké ztráty. Kóta 534 proto vstoupila do historie jako „Krvavá kóta“ či „Kóta smrti“. Teprve její ovládnutí otevřelo cestu k Dukle, která byla po dalších těžkých bojích dobyta 20. září 1944. Kóta 534 tak dodnes zůstává jedním ze symbolů obětí československých vojáků na cestě k předválečným hranicím vlasti.
Echa historie – rekonstrukce bitvy
Vyvrcholením celé akce byla nedělní rekonstrukce bitvy v režii našeho nadklubového uskupení 4. prapor „úderný“. Dvoudenní program „Echa Historii – Bitwa Karpacko-Dukielska. Przenieść się do roku 1944“ připravil Krosenský okres (Powiat Krośnieński) spolu se slovenským partnerským městem Levoča, s velkou podporou Historického muzea – Zámku v Dukle, gminy Dukla a místních dobrovolných hasičů. Akce byla spolufinancována z programu Interreg Polsko–Slovensko. Vojenskou část přímo na Dukle jsme organizovali my sami.
V neděli rekonstrukci předcházely pietní akty na kótě 534 a na válečném hřbitově v Dukle. Ve 13 hodin u střelnice Franków začala samotná bitva, v níž se představilo zhruba 120 reenactorů z Česka, Slovenska a Polska. Uniformy, zbraně, vozidla, pyrotechnika i přelety napodobenin historických letadel vytvořily velmi věrohodnou atmosféru. Pro nás byla rekonstrukce důstojnou tečkou za poutí, která nás provedla od Machnówky a Wrocanky přes Hyrovu horu a Zyndranowou až na Krvavou kótu. Tedy po místech, kde naši vojáci před 82 lety platili za návrat domů tu nejvyšší cenu.
Všem, co se podíleli na organizaci akce a jejím zajištění, patří velké poděkování, protože k propagaci našeho odboje a utužení v dnešní době natolik důležitých česko-slovensko-polských vztahů celá akce přinesla tisíckrát více než tisíc politických prohlášení.
Čest jejich památce!
Autor: Miloš Borovička
